"Scapula, clavicula, kost stehenní..."
Vrz! Skříp! Prásk! Třísk!
"Patella, humerus, klouby ramenní!
Táh! Skříp! Vrz! Prsk!
Klouby hlezenní...
Os sacrum pod křížem se nalézá!
U souseda!
Vrz! Prásk! Třísk! Táh!
Raz, dva, tři. Klap...
Nemáš, proč se bát...
Vždyť byls chlap!"
Říkačka se rozléhala sbírkami doprovázená vrzáním, skřípáním a klapáním, ze kterého vstávaly návštěvníkům sbírek vlasy na hlavě. Správce sbírek zůstával v klidu. Dokud se neozvalo tříštění skla.
"A dost!" zařval a vběhl do mraku kostí. "Ty vitríny jsme leštili týden!"
Kosti ustrnuly uprostřed pohybu.
"Seskládáte se sami!" vrčel Daniel. "Běda, jestli nebude mít všechny kosti svoje! Zkontroluju si to!"
