Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kolegové profesora von Draka 11. – Marek P. a stín

15. 7. 2010

 

Schylovalo se k bouřce. Těžké černé mraky tvořily účinnou překážku slunečním paprskům, proto i v uličce u okna panovalo nažloutlé příšeří.
Marek P. unaveně kráčel podél regálů k uličce map. V bezpečné vzdálenosti za ním plul na rozhraní šera a tmy stín. Kantor neměl nejmenší šanci ho zahlédnout, a i kdyby si ho náhodou všiml, stejně by nejspíš mávl rukou. Dvanáctiletí primáni ho děsili mnohem víc.
Stín obeplul dvě uličky a zastavil se přímo před mladým učitelem. Ten ho však neviděl. Vstoupil do černé mlhy. V tom okamžiku se zablesklo.
***
Probudil se až, když ho Daniel lehce popleskal po tváři.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tak si říkám,

(ioannina, 15. 7. 2010 14:41)

jak dlouho asi Marek u kantořiny vydrží, když se bojí ještě celkem zpracovatelných primánů. Kvarta a kvinta, to je teprv nával sebejistý puberty! ;o)
Bouřkovej duch zákeřně se plížící za lidma je zařazen mezi oblíbená strašidla.

Re: Tak si říkám,

(Profesor, 16. 7. 2010 9:17)

Dlouho. Já mám Marečka moc ráda. Nebudu ho ostatně trápit nijak často, on je to hodný kluk, neometené mladé koště - ještě se naučí. Nakonec, je pod patronátem Daniela a to na něm následky zanechá, Daniel von Drak se o své "ovečky" postarat umí.