Kolegové profesora von Draka 14. – Marie V. a básníkův duch
„Zajisté,
pane nakladateli, knihu dodám v dohodnutém termínu. Samozřejmě,
samozřejmě. Nashledanou, pane. Rád jsem vás zase slyšel.“ Duch odložil nehmotné
sluchátko.
Zachmuřeně se rozhlédl, potom proplul regálem do další uličky.
„Marion, prosím vás, mohla byste říci slečně Lýdii, aby přišla k obědu? Její matka je již v jídelně,“ zaslechli ještě Daniel s kolegyní Marií V.
„Co tohle bylo?“ divila se profesorka.
„Jeden z divných patronů. Objevuje se několikrát do roka. Nepokouší se o komunikaci se mnou ani s návštěvníky sbírek, jenom telefonuje svému nakladateli a někdy recituje úryvky lyrických veršů,“ zněla vyčerpávající odpověď.
„Takže básník, Danieli?“
„Pravděpodobně,“ pokrčil kantor rameny.