Kolegové profesora von Draka 16. - Závist Tomáše R. aneb o Danielově šlechtickém titulu
„Říká člověk, kterej se narodil se stříbrnou lžící v hubě!“ vykřikl Tomáš R.
Daniel von Drak se zasmál, pohodil hlavou jako pyšný hřebeček a uzemnil kolegu jednou ze svých cynických poznámek. Potom za souhlasného potlesku opustil místnost.
Příbližně o hodinu později se v kabinetě za sbírkami sešla obvyklá sestava. Daniel von Drak, který seděl na pohovce s koleny pod bradou, Jaroslav L. a Marek P.
„Nemám rád, když si o sobě někdo myslí, že je víc než ostatní,“ řekl Daniel hrnku čaje, za kterým se schovával. „A, že já jsem velmi ješitný,“ dodal s úšklebkem.
Jaroslav se pousmál. „To jsi, ale myslím, že o tom jsi mluvit nechtěl.“
„Máš pravdu. Chtěl jsem mluvit o Tomášovi. Proč si ten chlap myslí, že narodit se v sedmdesátých letech do šlechtické kolébky bylo něčím výhodné?“
„Závidí ti majetek,“ pokrčil rameny Marek.
„Mně?! Teď jsi mne pobavil. Většinu majetku stihl prapradědeček propít dřív, než přišli komunisté, ze Tří dráčků byla ruina, na které si dědeček zničil zdraví… Vždyť nám dnes patří jenom několik hektarů polností, les a rybník. My jsme to ale hrabata. Z Nemanic! Nemluvě o tom, že titul přejde po otcově smrti na sestřina syna, já se ho vzdal,“ smál se Daniel.