Barvivo
Bylo poklidné páteční odpoledne, nedlouho po obědě. Daniel von Drak si ve svém kabinetě za sbírkami četl. Spokojeně trávil.
„Zdravím tě,“ vyrušil ho rozladěný hlas Jaroslava L.
„Stalo se něco?“ zvedl Daniel hlavu.
„Poplašňák asi polil Marka sépiovým barvivem.“
Daniel začichal směrem k nejmladšímu přírůstku profesorského sboru. „Je to sépiové barvivo. To nevypereš,“ oznámil Markovi P. Ten si povzdechl.
„To bude dobré. Půjčím ti tričko, ty se umyješ, a pak se uvidí,“ pokusil se ho povzbudit biolog.
***
„Má slabé nervy,“ poznamenal Jaroslav, když zavřel dveře od kabinetu.
„Všiml jsem si,“ potvrdil správce chmurně.
„Školeníčko?“
„Dlouhodobé. Pro blázinec je ho škoda.“
Poznámka:
Tímto drabbletem vstoupil svět profesora Daniela von Draka a jeho tajuplných sbírek do čtvrtého roku existence, neboť oslavil třetí narozeniny. Jako dárek si na své nebohé autorce vymohl tento text.