Jako dým kadidla
26. 7. 2018
Daniel již ministroval zřídkakdy. Tvrdil totiž, že je na to příliš starý. Letos však malí ministranti slavili Vzkříšení Páně v posteli, neboť o večerní vigilii prochladli, proto se i on oblékl do liturgického šatu.
Zahoupal kadidelnicí, aby řetízky zazvonily o sebe.
V tom zazněl tichý povel a on v čele průvodu "odolných" ministrantů vyrazil. Všiml si přitom synovce, který s novým fotoaparátem slavnost dokumentoval. Myslí mu probleskla vzpomínka na jiné Velikonoce, které ještě nikdo nefotil.
Danielův úsměv se rozšířil. Nemůžu mít všechno, pomyslel si, ale nikdy nemám nic.
Všechno nebo nic.
Hop!
Vonný dým se kroutil ve paprscích ranních slunce.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář