Korunovaný
Čepel ze sopečného skla odrážela plameny voskovic. Jak se blížila k odhalené paži, odlesky se vytrácely. Pomalu, téměř laskavě se přivítala s bledou kůží. Prořízla ji stejně snadno jako předtím vzduch. Nechávala za sebou ránu s hladkými okraji a potůček temně rudé krve.
Když se první kapka Markovy krve dotkla okraje kamenné misky, Jaroslav sykl. Střelil pohledem po Danielově kamenné tváři zborcené pramínky krve z čela posetého ranami od čepelí koruny z žiletkového drátu. I on upíral své oči na bezvědomého druha ve zbrani.
Za bezvýraznou maskou muže korunovaného stejně jako před tisíciletími ukřižovaného Syna božího nyní rostla touha zabíjet.