Probuzení
5. 5. 2010
Zprvu nevěděl, kde je. Okolí se mu rozmazávalo před očima. Dezorientovaně se posadil. Pokusil se zaostřit. Stále neviděl dobře, ale přinejmenším už poznával okolí. Mimo jeho zorné pole se ozval šramot. Otočil hlavu po směru zvuku.
Na židli seděla postava s rozmazanými konturami. Přesto poznal, že jde o muže.
„Zase jsi usnul v práci,“ konstatoval muž hlasem Jaroslava L. Podával kolegovi jeho brýle. Daniel von Drak zamumlal poděkování a nasadil si je.
„Zapomněl jsem na čas,“ odvětil prostě.
„A taky na posledně,“ připomněl Jaroslav historii, ve které figuroval duch, Melantrichův výtisk Matioliho herbáře a nemocnice. „Víš Dane, komu není rady…“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář