V zajetí
Daniel von Drak stál přivázaný ke sloupu uprostřed téměř prázdného sálu. Nacházel se v kruhu ohraničeném úzkou stružkou, do které stékala krev z hlubokých ran na jeho těle. Po stranách byli u podobných sloupů Jaroslav s Markem, který v poutech spíše visel, neboť byl v bezvědomí.
Na mramorovém oltáři hned vedle leželo několik nožů z leštěného obsidiánu. Na černém povrchu se ve světle svící blyštěla jasně červená krev. Stejná krev, která se srážela v rýze u nohou zajatců.
„Dobré odpoledne, moji milí hosté. Připraveni na další malé soaré?“ ozval se sametový hlas zpoza sloupu. Černé oči přetékaly touhou po krvi.