A dveře se za ním zavřely
„Tedy… Pac a pusu, přátelé. Děkuji vám za pomoc a péči,“ loučil se Vraspír. Obrátil se k Danielovi a jeho kolegům, kteří s ním stáli u dveří na konci deváté uličky.
„Pusu nechci!“ odmítl Jaroslav.
„Nashledanou, statečný bratře,“ pochechtával se Vraspír a stiskl Jaroslavovi ruku.
„Děkuji ti, příteli. Byla čest mít tě v boji po boku,“ řekl vážně Markovi.
Stanul před Danielem. Ten promluvil první.
„Rád jsem tě opět viděl,“ řekl s úsměvem.
„Bratříčku,…“ Vraspír ho objal a zmizel v tunelu.
„Hlavně se nenech do příště zabít,“ zabručel Daniel. Poškrábal se na krku, kde na okamžik ulpěly Vraspírovy měkké rty.