Tísnivý krvepád
29. 9. 2017
„Tvůj oheň budu potřebovat!“ rozesmál se Vraspír. „Nyní mne, prosím, představ svým druhům.“
„Jak si přeješ. Jarko, Marku, tohle je Vraspír. Povede nás. Vraspíre, tohle jsou moji kolegové,“ seznámil muže Daniel. Vraspír jim podal ruku.
„Nikdy si nesundáváte kápi, Vraspíre?“ zeptal se Jaroslav.
„Nikdy, kurážný bratře, nikdy.“ Vraspírův hlas zvonil smíchem.
Ani nevěděli, jak se vlastně ocitli uprostřed galerie mramorových soch. Byly krásné, avšak znehodnocené. Anděl bez očí se živým srdcem svázaným ostnatým drátem stál uprostřed. Nemohli projít, než skrze rudý závoj jeho krve.
Když do ní vstoupili, padla na všechny podivná tíseň.
Za krvepádem číhali hlodavci s bělenými číry.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář