Jdi na obsah Jdi na menu
 


Loučení

21. 7. 2010

 

Daniel seděl na břehu lesního rybníčku. Sebral oblázek a hodil ho do vody. Nepřítomně pozoroval rozšiřující se kola. Za prvním kamínkem vzápětí letěl druhý, tentokrát příhodně plochý šutřík.
Zítra, pomyslel si. Přál jsem si to, a v posledních měsících zvlášť, jenže… Některé věci mi budou chybět. Hodil další žabku.
Čekají mě zajímavé věci, odhalení tajemství, které sahá hluboko do minulosti… Patetické. Legendy, bratrství a šlechta. Chtělo by to pár jakobínů,“ ušklíbl se.
Teď by se hodilo odjet na svém koni, černém jako noc, vstříc zapadajícím slunci, pomyslel si s cynickým úšklebkem a zmizel v lesním přítmí na půlnoční straně nádrže.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mně připadá,

(ioannina, 21. 7. 2010 21:44)

že se tak trochu bojí. A je zvláštní, že jsem z těch příběhově předcházejících neměla až tak silný pocit, že ví nebo minimálně tuší, do čeho jde, jako mám z tohohle.

Re: Mně připadá,

(Profesor, 21. 7. 2010 22:48)

Bojí? Asi ano. Koneckonců, nové místo, noví lidé a pár dalších věcí. A ano, ví do čeho jde. V předchozích textech o tom nebyla zmínka. Ale to (říkejme tomu zatím ukazovacím zájmenem) bylo hlavním důvodem Danielova rozhodnutí. Daniel totiž vlastní výtečný pozorovací talent a umí si ledacos vydedukovat. Teď jen to napsat...